Nakonec i já jsem podlehl iPod mánii a zakoupil si iPod Classic 160GB. K mému překvapení jsem řešil řadu věci, které byly neočekávané, podivné a hlavně zdá se neřešitelné. Pokusil jsem se hodiny (nebo spíše dny) strávené nad hledáním optimálního řešení vměstnat do tohoto jednoduchého manuálu.
Upozorňuji, že to co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat jiným. Navíc toto řešení je primárně určeno pro uživatele iPodů s harddiskem a operačním systémem Windows!
Začněte tím, že si něco přečtete!
Pokud se chcete vyhnout metodám pokus - omyl, navštivte stránky MujiPod (http://www.mujipod.cz/) nebo iPodpedia (http://www.ipod.estranky.cz/). Nenajdete na nich univerzální řešení (opět neexistuje), ale řadu dobrých nápadů ano. Autorům stránek tímto děkuji! :-)
iTunes jako MP3 TAG Editor? Nesmysl!
Opět nekonečné téma. iTunes vůbec nepracují na souborové úrovni a proto pokud máte v souborech "nepořádek" či nemáte je standardně označené a roztříděné, budete se potýkat s problémy a zmatky. Dle mého názoru není lepší a jednodušší řešení, než pro editaci TAGů v MP3 souborech používat jednoduchý, přehledný a free program MP3TAG od Floriana Heidenreicha (http://www.mp3tag.de/). V tomto programu soubory správně pojmenovat, stáhnout k nim obrázky alb (další oblíbené téma u iTunes se jmenuje Artwork) a teprve tehdy je vložit do iTunes.
iTunes
Pro synchronizaci s iPodem se používá program iTunes (existují i jiné alternativy - o těch později). O jeho výhodách a nevýhodách jsou napsané tuny textu a proto se tím zabývat nebudu. Zaměřím se pouze na synchronizaci, respektive synchronizaci automatickou vs. manuální a navíc to okořením problémem zvaným synchronizace s více počítači. Pro další pochopení textu je důležité vědět, že automatická synchronizace se dvěma a více počítači není u iTunes možná.
Položil jsem si otázku: "Co potřebuje běžný uživatel?"
A také si odpověděl: "Především jednoduchost a funkčnost."
Manuální synchronizace je pro HDD verze nesmysl
iTunes automatický režim synchronizace je dle mého názoru jediný použitelný režim pro synchronizaci s iPod Classic. Důvodem je obrovské množství souborů, které se do iPodu vejdou. Dle mého názoru není možné, aby u desítek či stovek GB někdo ručně procházel soubory a řešil, jestli na iPodu jsou či nejsou. Automatická synchronizace (zdá se) funguje, pracuje jednoduše a spolehlivě.
Upgrade = nekalá soutěž?
iPod (nebo uživatelé či výrobce?) potřebuje čas od času novou verzi firmware či iTunes. To za vás zařídí synchronizace v iTunes, ale pozor! Pokud používáte pro synchronizaci s iPodem i jiné programy, ověřte si, jestli s touto verzí firmware nenarazíte! Může se Vám potom lehce stát, že iPod bude plný dat (hudební, video či jiných), ale jeho firmware o tom nebude vědět. U iTunes toto nehrozí - zde podezřívám Apple, že to dělá schválně, aby odrovnal konkurenty. Závěr tedy zní - 99,99% jistotu (100% neexistuje) máte pouze s iTunes!
Alternativní synchronizační programy
Opět nekonečné téma a miliony názorů. Tady opět pozor! Na řadě webů často píší o alternativních programech a nerozlišují, jestli jsou to programy na synchronizaci nebo správu obsahu, což může být pro řadu uživatelů zavádějící a někdy dokonce trochu nebezpečné. Normální uživatel jako já (nikoliv reverzní inženýr, specialista na registry v Linuxu či milovník neustálého řešení problémů) prostě chce, aby to fungovalo jednoduše na minimum kliknutí myši. Nechce řešit deseti krokové postupy, používat 5 různých programů na různé věci, neustále ověřovat verze, apod. Proto si myslím, že schémata typu: na něco používejte MediaMonkey (http://www.mediamonkey.com/), na něco jiného Anapod (www.redchairsoftware.com/anapod), na další Floola (http://www.floola.com/) a na ten zbytek iTunes, nejsou optimální.
Správa obsahu I. - z PC na iPod
Toto už je trochu jiná písnička. Pokud se tedy jako uživatel smířím s tím, že synchronizaci s jedním počítačem bude zajišťovat automatická synchronizace v iTunes, mám vyřešen problém jednoduchého a funkčního přenosu dat z počítače do iPoda. Co ale dělat v situacích, když chci na iPod dostat nějaká data z jiného počítače? Toto je u iPoda skutečný problém. Zatím jsem nenašel žádné funkční a bezpečné řešení. Řešení typu CopyTrans Manager (www.copytrans.net/manager.php) sice vypadají schůdně, ale nevyřeší problém zpětné synchronizace z iPoda na PC. Navíc s každou novou aktualizací firmware nemusí být kompatibilní (a v čase kdy píšu tento text ani není), ale alespoň je tak inteligentní, že se přepne do tzv. ReadOnly režimu a nezpůsobí vám nekonzistentní databázi na iPodu. Proto tuto věc řeším primitivně - nakopíruji nové MP3 soubory na harddisk iPoda a na počítači s iTunes soubory nakopíruji na PC a provedu automatickou synchronizaci. Chápu, že u iPodů bez harddisku toto není možné.
Správa obsahu II. - z iPodu na PC
Co dělat, pokud chcete dostat z iPoda data na PC? Před koupí iPoda jsem žil v bláhové představě, že si jej otevřu v jakémkoliv průzkumníkovi či správci souborů a MP3 (MP4, WMA či jiné) soubory prostě zkopíruju. Toto není možné, protože iTunes při synchronizaci všechny soubory přejmenuje a rozhází do nesmyslných datových struktur. Tvrdí se, že například MediaMonkey umí soubory ukládat v "čitelné" podobě, ale jak jsem psal výše, běžný uživatel asi raději zůstane u iTunes, takže co s tím? Zde přicházejí na řadu právě výše zmíněné programy na správu obsahu. Jedná se většinou o jednoduché prográmky, které mají jedinou funkci - dokáží načíst soubor iTunesDB, který obsahuje informaci, jaký MP3 soubor obsahuje jaké TAGy. Na základě této znalosti poté dokáží multimediální soubory zobrazit v různých oknech a dialozích, s možností vyhledávání, filtrování, apod. Nejdůležitější je samozřejmě možnost vybrané soubory zkopírovat do PC a pojmenovat je dle jejich obsahu (např. Artist - Album - Track - Title.mp3). Zde bych upozornil na to, že ne každý umí vytvářet libovolné struktury a to především s ohledem na adresáře. Některé umí svou práci lépe, některé hůře. Problém, kterému je třeba se vyhnout je zpětný zápis dat do souboru iTunesDB, což některé programy bohužel dělají. Můžete se tak dostat do stejné situace jako při použití synchronizačních programů. Z cca 6 programů, které jsem zkoušel mi vyšly nejlépe YamiPod (freeware, http://www.yamipod.com/) a CopyTrans (shareware, http://www.copytrans.net/). Hned na úvod řeknu, že Yamipod jsem používal delší dobu a moc se mi líbil. Má hromadu výhod, ale jednu podstatnou nevýhodu, která jej bohužel eliminuje. Zapisuje zpět do iPoda i když není kompatibilní s aktuální verzí (což se může brzo změnit) a tudíž může způsobit narušení databáze a jeho následnou nefunkčnost. CopyTrans vypadá stejně jako YamiPod a i stejně se chová. Výhodou je to, že do iPoda nic nezapisuje a tudíž je bezpečnější. Investoval jsem 20$ a tento program koupil - vyřešil mi spoustu bezesných nocí.
Pokud vám tento manuál pomohl, jsem rád. V průběhu času se jej pokusím doplňovat a aktualizovat o další poznatky.
Pokud máte jiné zkušenosti, rád si je přečtu, ale neposílejte mi prosím e-maily typu: "to co píšeš je nesmysl, já to používám tak a tak a funguje mi to bez problémů".
úterý 12. února 2008
čtvrtek 3. ledna 2008
Proč si (ne)přečíst Mandolínu kapitána Corelliho
Pro ty, kteří stejně jako já nevěděli, že americký (tradičně zpackaný) film stejného jména byl natočen podle skvělé předlohy spisovatele Louise de Berniéra, angličana (!) "jako poleno", je určena tato krátká recenze. Protože bych každému přál, aby si knihu přečetl, pokusím se neprozradit mnoho...
K této "buchli" [čti bychli] o cca 400 stranách mě paradoxně přivedl další americko-kanadský film "Moje tlustá řecká svatba", který se naopak povedl. Řecká mentalita, která zde zcela vstřebá veškeré pokusy o "americkou nezávislost", byla prostě neodolatelná. Dobrá, dobrá, říkám si. Jdi do knihkupectví, přečti si první dvě stránky a uvidíš. Stačilo jen představení autora - angličan se španělským jménem, jehož rodina přijela na britské ostrovy s Vilémem Dobyvatelem (1099!), učitel, honák dobytka na jihoamerickém kontinentu, vynikající umělec ve hře na mandolínu, ... Wow!
Na pochoutce, tvořené různorodými ingrediencemi, jsem si skvěle pochutnal. Ústřední postavou však není kapitán Corelli, ale mladá řecká nymfa Pelagia, ale to předbíhám a proto začnu od začátku:
Berniéres se v první polovině knihy vtěluje do řady postav a cítí se v nich jako doma. Myslí za ně, mluví za ně a především za ně cítí a já mu to téměř vždy uvěřil. Jeho Mussolini je prostě nezapomenutelný. Stejně jako každý diktátor, má i on své slabosti, fóbie či vnitřní běsy. Hrůza z koček a komplex méněcenosti pramenící z faktu, že jej zcela zastiňuje jeho větší "árijský" kolega, je k popukání. Touha obnovit zašlou římskou říši působí groteskně. Když si později v knize přečtete samizdatový pamflet, který vytahuje ze skříně všechny Duceho kostlivce, zvrhlosti a úchylky ve stylu paparazzi, dojde k transformaci Mussoliniho megalomanského obrazu do dekadentní karikatury.
Stejně tak je Berniéres důvěryhodný jako generál Metaxas, který je na jedné straně podobným diktátorem jako Duce a na straně druhé trpí svou nemohoucností čelit nejen italské anexi, ale především neustálým skandálům své dcery Loulou, která tráví svůj život ve stylu řeckých bakchálií na nikdy nekončících večírcích.
Berniéres jako homosexuál Carlo je citlivý, nepůsobí ani útrpně ani zvrhle. Důvody pro které vstoupil do armády jsou sice patetické, ale s ohledem dobu a okolnosti, zcela pochopitelné. Carlův tragický život je zakončen stejně tragicky a citově vybavenější jedinci jej musí oplakat.
Kabát postaršího řeckého lékaře a intelektuála Jannise Berniérovi sedí asi nejlépe. Má nadhled. Že by Louis osobně? Jakoby pocházel z jiné doby a jiné společnosti. Dokáže využít všech zkušeností získaných jako bývalý námořník, lékař a spisovatel. Je místním stařešinou, za kterým si přichází pro radu téměř každý. Většina z nás by chtěla mít totoho spisovatele amatéra, rozuměj Jannise, za otce.
Corelli? Nelze jej nemilovat, nelze jím opovrhovat, nelze s ním nemít soucit jen na konci knihy mu (Corellimu nebo Berniérovi) nemohu odpustit zcela iracionální a nedůvěryhodné gesto, kterým popřel vše o čem mluvil v předchozím ději. Chtěl se autor vyhnout odsouzeníhodnému happy-endu hollywoodských produkcí, kterým tak opovrhujeme? Pokud ano, působilo to příliš násilně a samoúčelně.
A Pelagia? Proč o ní píšu až na konci, když je hlavní postavou? Protože ji musíte poznat sami. Romantická vzdělaná osmnáctiletá dívka na straně jedné a na druhé chvíli cynická chvíli rozpustilá. Pomáhá nám nahlédnout "pod sukně" tehdejší patriarchální společnosti, kterou dokážeme pozorovat jen zpovzdálí díky zažitým stereotypům. Jak čas plyne, přijímá Pelagia všechny rány osudu, které z ní dělají komplexnější osobnost. V závěru knihy dozrává jako víno. Pelagia se může stát (nebo by se měla stát?) svědomím národa a to prosím bez jakéhokoliv patosu.
Corelli: "Chlapci ze Sicílie říkají, že dokáží milovat jen 2 roky. Díky bohu, že nejsem Sicilián."
Pelagia: "Řečtí muži milují celý život jen sebe a své matky. Své manželky šest měsíců po svatbě. Díky bohu, že jsem žena."
Nedejte se však ošálit. Mandolína kapitána Corelliho není romantický román, i když možná trochu ano. Především je to komplexní dílo zahrnující tématicky bohatý úsek významných světových událostí, jejichž dozvuky mohou být pro malou vesničku na zapadlém ostrově Kafallénie tragické. Hrůzy války, nikoliv světové ale občanské, byly pro většinu znás před nedávnou genocidou v bývalé Jugoslávii nepředstavitelné. Když však na těžce zkoušené obyvatele udeří i matka příroda, začnete se ptát, co všechno dokáže člověk překonat, aniž by zvolil tu nejjednoduší cestu.
Jsem milovníkem (nejen historické) literatury, kde dochází ke střetu kultur, přičemž se nezbytně nemusí jednat o střet násilný a krvavý. Od koupě knihy mě dlouho odrazoval právě onen hollywoodský "trhák". Španělka Cruz představující řekyni a američan Cage jako ital? No co, mexičan Quinn také hrál řeka a skvěle! Tady se to bohužel nepodařilo, ale dost už! Nechci psát o filmu, ale o knize.
K této "buchli" [čti bychli] o cca 400 stranách mě paradoxně přivedl další americko-kanadský film "Moje tlustá řecká svatba", který se naopak povedl. Řecká mentalita, která zde zcela vstřebá veškeré pokusy o "americkou nezávislost", byla prostě neodolatelná. Dobrá, dobrá, říkám si. Jdi do knihkupectví, přečti si první dvě stránky a uvidíš. Stačilo jen představení autora - angličan se španělským jménem, jehož rodina přijela na britské ostrovy s Vilémem Dobyvatelem (1099!), učitel, honák dobytka na jihoamerickém kontinentu, vynikající umělec ve hře na mandolínu, ... Wow!
Na pochoutce, tvořené různorodými ingrediencemi, jsem si skvěle pochutnal. Ústřední postavou však není kapitán Corelli, ale mladá řecká nymfa Pelagia, ale to předbíhám a proto začnu od začátku:
Berniéres se v první polovině knihy vtěluje do řady postav a cítí se v nich jako doma. Myslí za ně, mluví za ně a především za ně cítí a já mu to téměř vždy uvěřil. Jeho Mussolini je prostě nezapomenutelný. Stejně jako každý diktátor, má i on své slabosti, fóbie či vnitřní běsy. Hrůza z koček a komplex méněcenosti pramenící z faktu, že jej zcela zastiňuje jeho větší "árijský" kolega, je k popukání. Touha obnovit zašlou římskou říši působí groteskně. Když si později v knize přečtete samizdatový pamflet, který vytahuje ze skříně všechny Duceho kostlivce, zvrhlosti a úchylky ve stylu paparazzi, dojde k transformaci Mussoliniho megalomanského obrazu do dekadentní karikatury.
Stejně tak je Berniéres důvěryhodný jako generál Metaxas, který je na jedné straně podobným diktátorem jako Duce a na straně druhé trpí svou nemohoucností čelit nejen italské anexi, ale především neustálým skandálům své dcery Loulou, která tráví svůj život ve stylu řeckých bakchálií na nikdy nekončících večírcích.
Berniéres jako homosexuál Carlo je citlivý, nepůsobí ani útrpně ani zvrhle. Důvody pro které vstoupil do armády jsou sice patetické, ale s ohledem dobu a okolnosti, zcela pochopitelné. Carlův tragický život je zakončen stejně tragicky a citově vybavenější jedinci jej musí oplakat.
Kabát postaršího řeckého lékaře a intelektuála Jannise Berniérovi sedí asi nejlépe. Má nadhled. Že by Louis osobně? Jakoby pocházel z jiné doby a jiné společnosti. Dokáže využít všech zkušeností získaných jako bývalý námořník, lékař a spisovatel. Je místním stařešinou, za kterým si přichází pro radu téměř každý. Většina z nás by chtěla mít totoho spisovatele amatéra, rozuměj Jannise, za otce.
Corelli? Nelze jej nemilovat, nelze jím opovrhovat, nelze s ním nemít soucit jen na konci knihy mu (Corellimu nebo Berniérovi) nemohu odpustit zcela iracionální a nedůvěryhodné gesto, kterým popřel vše o čem mluvil v předchozím ději. Chtěl se autor vyhnout odsouzeníhodnému happy-endu hollywoodských produkcí, kterým tak opovrhujeme? Pokud ano, působilo to příliš násilně a samoúčelně.
A Pelagia? Proč o ní píšu až na konci, když je hlavní postavou? Protože ji musíte poznat sami. Romantická vzdělaná osmnáctiletá dívka na straně jedné a na druhé chvíli cynická chvíli rozpustilá. Pomáhá nám nahlédnout "pod sukně" tehdejší patriarchální společnosti, kterou dokážeme pozorovat jen zpovzdálí díky zažitým stereotypům. Jak čas plyne, přijímá Pelagia všechny rány osudu, které z ní dělají komplexnější osobnost. V závěru knihy dozrává jako víno. Pelagia se může stát (nebo by se měla stát?) svědomím národa a to prosím bez jakéhokoliv patosu.
Corelli: "Chlapci ze Sicílie říkají, že dokáží milovat jen 2 roky. Díky bohu, že nejsem Sicilián."
Pelagia: "Řečtí muži milují celý život jen sebe a své matky. Své manželky šest měsíců po svatbě. Díky bohu, že jsem žena."
Nedejte se však ošálit. Mandolína kapitána Corelliho není romantický román, i když možná trochu ano. Především je to komplexní dílo zahrnující tématicky bohatý úsek významných světových událostí, jejichž dozvuky mohou být pro malou vesničku na zapadlém ostrově Kafallénie tragické. Hrůzy války, nikoliv světové ale občanské, byly pro většinu znás před nedávnou genocidou v bývalé Jugoslávii nepředstavitelné. Když však na těžce zkoušené obyvatele udeří i matka příroda, začnete se ptát, co všechno dokáže člověk překonat, aniž by zvolil tu nejjednoduší cestu.
středa 2. ledna 2008
Proč si (ne)koupit přenosné DVD Philips PET1030
Jako každý, kdo hledá informace na internetu před tím, než něco koupí, snažil jsem se i já zjistit maximum před vlastní koupí. Bohužel jsou informace velmi roztříštěné a neúplné, závěry uživatelů rozporuplné a nedostatečně detailní. Chybí skutečně praktická zkušenost nebo není (pro mě) dostatečná.
Chtěl jsem si koupit přenosné DVD a měl jsem následující parametry výběru (seřazeno od nejdůležitějších) :
Koupil jsem Philips PET1030. Jsem v celku spokojený, protože přehrávač má spoustu výhod a nějaké ty nevýhody (jako všechny). Narazil jsem na pár nedokonalostí a protože jsem zatím neměl čas někde na internetu hledat, zda je to řešitelné, proto zatím prohlašuji, že to nejde. Pokud někdo objeví, že se mýlím a dá mi vědět, budu tomu rád! :-)
Podstatné výhody [;-)]
I když mi opravdu hodně vadí absence informačního okna s časem a také pomalé přetáčení, šel bych do toho znovu! Opravdu se jedná o výborný stroj. Jeho nevýhody sice nejsou v porovnáním s výhodami zanedbatelné, ale rozhodně akceptovatelné.
Chtěl jsem si koupit přenosné DVD a měl jsem následující parametry výběru (seřazeno od nejdůležitějších) :
- podpora výrobce - možnost získat (ideálně přímo od výrobce) a sám si nahrát novější verze firmware, abych třeba za rok přehrál novější formáty videa
- přehrávání co největšího množství formátů videa i audia pokud možno nejen z DVD, ale také z paměťové karty nebo z ext. disku přes USB
- možnost využít DVD i jako stolní verzi - tedy digi zvuk do receiveru a video do LCD televize
- otočný display či jiné rozumné řešení, aby bylo možné upevnit DVD na opěrku do auta
Koupil jsem Philips PET1030. Jsem v celku spokojený, protože přehrávač má spoustu výhod a nějaké ty nevýhody (jako všechny). Narazil jsem na pár nedokonalostí a protože jsem zatím neměl čas někde na internetu hledat, zda je to řešitelné, proto zatím prohlašuji, že to nejde. Pokud někdo objeví, že se mýlím a dá mi vědět, budu tomu rád! :-)
Podstatné výhody [;-)]
- Skvělý obraz i zvuk (jedna z hlavních deviz)
- digitální i analogový výstup
- podpora českých titulků (kromě ď a Ď, což lze vyřešit nahrazením za d a apostrof = d'/D') ve více formátech (SUB, SRT) i ve více souborech !!! (např. CZE, ENG, apod.)
- solidní HW (vypadá, že něco vydrží)
- otáčení obrazovky (dobré nejen do auta)
- USB (dost využívám)
- skutečně funkční podpora DivX (včetně XVid). Ještě se mi nestalo, že bych nenačetl nějaký film.
- jasná alternativa stolního DVD
- zatím byl uvolněn jen jeden update, což ale na druhou stranu znamená, že výrobce alespoň něco dělá
- držák do auta. Je v balení včetně autonabíječky, jednoduše se montuje i demontuje.
- Naprosto výjimečně nenačte některé DVD+RW (u Philipsu paradox) s DIVX. Po přepálení (třeba nižší rychlostí) je to někdy funguje někdy ne. Nedá se to přesně nasimulovat.
- velmi pomalé "nejrychlejší" přetáčení u DIVX z USB (na DVD jsem ještě nezkoušel). Řekl bych tak max. 1:6 (i když je na displeji 32x). V praxi to znamená, že když člověk přeruší film v polovičce a druhý den se chce dívat dál, tak přetáčí cca 10 minut !!! :-(
- u filmů nelze zobrazit čas (ani uběhlý ani zbývající), tudíž člověk neví, kde se ve filmu nachází.
- přehrávač nelze zapnout dálkovým ovládáním, ale pouze tlačítkem, které je navíc při zakrytém displayi nedostupné a musí se obrazovka zvednout. Nicméně toto mi až tak nevadí, protože alespoň nezapnu DVD omylem.
- držák do auta - má příliš dlouhé rameno a při jízdě se kýve (zvlášť na nerovné silnici).
I když mi opravdu hodně vadí absence informačního okna s časem a také pomalé přetáčení, šel bych do toho znovu! Opravdu se jedná o výborný stroj. Jeho nevýhody sice nejsou v porovnáním s výhodami zanedbatelné, ale rozhodně akceptovatelné.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)